Ettore Bugatti. Buší vám srdce?

„Dobrou práci poznáte podle toho, jak je udělaná tam, kde není vidět“

Ettore Bugatti. Buší vám srdce?

TAKHLE JSEM ZAČAL PŘED TŘICETI LETY PSÁT SVOJI PRVNÍ KNÍŽKU „A PŘECE SE TOČÍ“. TEN POCIT Z PSANÍ UŽ SE NIKDY NEOPAKOVAL.

Zato srdce občas buší stejně jako tenkrát, když jsem se na cyklistické dráze v Praze Strašnicích vsoukal do bugy Jirky Šilhy. Sedmatřicítka s kompresorem, kterou deset let piplal z trosky, se nedočkavě chvěla a já blaženě vnímal frkání výfuku, jak ji Jirka šimral pedálem plynu. Pak zařadil, buga se s trhnutím odlepila a vyrazila na beton. Byla ve svém živlu, jako my. Do uší nám bubnovalo práskání vytočeného motoru a na klopené části dráhy nám připadalo, že visíme hlavou dolů.

Na veteránském závodě do vrchu Brno–Soběšice to byla v září čtyřicítka Helge Hauka. Vůz je v původním nerenovovaném stavu, s karoserií, kterou před válkou postavili v Austrálii, když tam šasi továrna vyvezla. Helge vůz přivezl a pečlivě ho udržuje v chátrání. Při jízdě jsem se chvíli křečovitě držel a chvíli bránil vypůjčené čepici v letu. V cíli jsem si čtyřicítku s patinou třičtvrtěstoletého užívání prohlížel a vzpomněl si přitom na paní Elišku, která mi kdysi svěřila krédo Ettore Bugattiho: V geometrii a v morálce je nejkratší cestou přímka. A zase mi přitom bušilo srdce, ač buga teď tiše odpočívala na trávníku.