Neverending story

„Dobrou práci poznáte podle toho, jak je udělaná tam, kde není vidět“

Neverending story

Boston je na Ameriku útulné město, hodně parků a jen něco přes milion obyvatel

Všechno je tam po ruce ve walking distance. Je to město velmi staré, alespoň na Ameriku. Tady se místní vzepřeli daním z Anglie za dovážený čaj a 16. prosince 1773 ho raději vysypali do moře, než aby nenasytným Angličanům platili nekřesťanské peníze. Byla to předehra tamního boje za nezávislost.

Američanům je Boston zvlášť drahý. Byl jsem tam šest neděl před tím, než se dostal na první stránky novin v celém světě. Pár bloků od místa útoku na účastníky maratonu je Union Park, jímž jsem po cestě spěchal na schůzku. A najednou… co to tady… pěší cesta v zeleni je najednou lemovaná vysokými skleněnými deskami s vyleptaným textem, který... ale ne, jsou to jen čísla… Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil. The New England Holocaust Memorial – památník obětem holocaustu. Na zemi vyryté názvy koncentračních táborů, na sklech nekonečně čísel, co číslo… Z chodníku stoupala lehká pára z větracích šachet metra pod námi, lehce to syčelo. Brrr. Vedle cesty bezpočet oblázků jako náhrobní kameny na židovských hřbitovech. Musel jsem se zastavit.
Co postaví Bostonští v cíli maratonu v Boylston Street? Kolik památníků obětem šílených fanatiků nás ještě čeká? Kde všude budou stát?