Tuhle jsem byl v Istanbulu

„Dobrou práci poznáte podle toho, jak je udělaná tam, kde není vidět“

Tuhle jsem byl v Istanbulu

Sedmnáct a půl milionu obyvatel na konci jednoho kontinentu a začátku druhého, něco mezi Orientem a Evropou

Trochu chaos, něco špíny a hlídat si peněženku, myslí si našinec s trochou zvědavosti a špetkou obav před cestou. Myslí si to proto, že o městě a Turcích nic neví. Skutečnost je trochu jiná. Za všechny zážitky jeden z ulice. Tamní tramvaje by svým designem vyjímaly i v Praze.

Co by ale v Praze neobstálo, je způsob, jakým se tam nastupuje. Na obou koncích refýže je vždy dvojice turniketů. Cestující do něj buď vhodí žeton nebo přiloží kartu na displej, z ní se odečte jízdné, a on projde. Našinec stojí na chodníku a přes jízdní dráhu sleduje, jak všichni Turci procházejí přes turniket. Občas je tam menší tlačenice, někdo to kvůli návalu nestihne a musí počkat na další spoj. Přitom by nebylo nic jednoduššího, než buď přejít vozovku a vstoupit na refýž mimo turniket, nebo ho obejít. Nic tomu nebrání, jen to, že podvádět se nemá. Stál jsem na chodníku a nechal přijet a odjet několik tramvajových souprav, abych zahlédl někoho, kdo by nastoupil bez placení. Pak jsem toho nechal, jinak bych tam čekal dodnes, pokud by mě nevysvobodili nějací našinci.
Inu, Turecko…