Večer s profesorem Pavlem Pafkem

„Dobrou práci poznáte podle toho, jak je udělaná tam, kde není vidět“

Večer s profesorem Pavlem Pafkem

Kdybyste neměli do čeho píchnout a měli chuť, poslechněte si pana profesora Pafka

Vlastně ne, poslechněte si pana Somra, kterak čte vzpomínky pana profesora, jak mi je navyprávěl a jak vyšly v Pasece. Pro Český rozhlas 2 jsem je prohnal počítačem, zkrátil o žádaných 70 % (krácení mám rád, ale tohle už byl řez na pařez) a od pondělí 22. dubna to běží celý týden na ČR 2, vždycky od deseti večer. Jestli jste to nestihli, na webu to bude.

Přidám něco, co není ani v rádiu, ani v knize. Byli jsme na jarním setkání závodníků veteránů, slezině pánů, kteří nedávno i kdysi proháněli závodní a soutěžní motocykly a automobily. Je to skvělá společnost stejně postižených maníků od padesáti do devadesáti, jak těch, kteří jezdili jen závody o zabitou vránu, tak mistrů světa (a že jich tam nebylo málo). Pak tam jsou i ti, kteří mají jen rádi vůni spáleného benzínu, oleje, líhu, ricinu a co všechno se do toho lilo, jako jsme (nejen) my dva, profesor Pafko a já. Tak tam stojíme v hloučku vypravěčů, když se jeden stařík podívá na profesora a povídá: – Hele, co ty si jezdil? Než se tázaný stačil nadechnout k odpovědi, jiný stařík se naklonil k uchu neznalého a pravil: – Vole, to je doktor, ten jezdil Havla!
Hezký poslech. Somr je dobrej. Skoro jako Pafko.