Přidám něco, co není ani v rádiu, ani v knize. Byli jsme na jarním setkání závodníků veteránů, slezině pánů, kteří nedávno i kdysi proháněli závodní a soutěžní motocykly a automobily. Je to skvělá společnost stejně postižených maníků od padesáti do devadesáti, jak těch, kteří jezdili jen závody o zabitou vránu, tak mistrů světa (a že jich tam nebylo málo). Pak tam jsou i ti, kteří mají jen rádi vůni spáleného benzínu, oleje, líhu, ricinu a co všechno se do toho lilo, jako jsme (nejen) my dva, profesor Pafko a já.
Tak tam stojíme v hloučku vypravěčů, když se jeden stařík podívá na profesora a povídá:
– Hele, co ty si jezdil?
Než se tázaný stačil nadechnout k odpovědi, jiný stařík se naklonil k uchu neznalého a pravil:
– Vole, to je doktor, ten jezdil Havla!
Hezký poslech. Somr je dobrej. Skoro jako Pafko.
Přidám něco, co není ani v rádiu, ani v knize. Byli jsme na jarním setkání závodníků veteránů, slezině pánů, kteří nedávno i kdysi proháněli závodní a soutěžní motocykly a automobily. Je to skvělá společnost stejně postižených maníků od padesáti do devadesáti, jak těch, kteří jezdili jen závody o zabitou vránu, tak mistrů světa (a že jich tam nebylo málo). Pak tam jsou i ti, kteří mají jen rádi vůni spáleného benzínu, oleje, líhu, ricinu a co všechno se do toho lilo, jako jsme (nejen) my dva, profesor Pafko a já.
Tak tam stojíme v hloučku vypravěčů, když se jeden stařík podívá na profesora a povídá:
– Hele, co ty si jezdil?
Než se tázaný stačil nadechnout k odpovědi, jiný stařík se naklonil k uchu neznalého a pravil:
– Vole, to je doktor, ten jezdil Havla!
Hezký poslech. Somr je dobrej. Skoro jako Pafko.