Od telegrafu k internetu

Prvni mincovni automat na svété zřídili téhož roku 1890 v Paříži, kde ovšem nesloužil těm, kteří se chtěli někam dovolat. Název automatu - theatrophony - napovídal, čemu sloužila zařízení přenášelo ze smluvních pařížských divadel své představení do vybranych kaváren, hotelů a společenských místností. Za frank mohl zájemce vyslechnout 10 minut přímého přenosu. Na automatu byla ručička, která indikovala, kolik minut zbývá do ukončení přenosu, a pochopitelně i jméno divadla a nézev kusu,
ktery byl zrovna na drátě. První mincovní aparát pro veřejnost instalovali v Berlíně roku 1893. Vyrobila ho společnost Mix und Genest a jeho obsluha byla vcelku jednoduchá. Volající se spojil s ústřednou a požádal o spojení se zvoleným účastníkem. Spojovatelka tedy zavolala požadované číslo a pokud se účastník ohlásil, vyzvala zákazníka v automatu, aby vhodil minci. Ta pak prošla kontrolním
zařízením, a byla-li správné hodnoty, dopadla na zvonek, ten cinkl, což byl signél spojovatelce, aby volajícího a volaného spojila. Podle všeho byly tyto automaty zatím jen na poštovních úřadech. Teprve roku 1900 byly veřejné telefonni automaty instalovány na ulici, a to v Paříži při příležitostech světové výstavy.