Parní symfonie

Lze vrátit dobrodružství dávných průzkumů do útrob nejmilejších hraček? Může se opakovat údiv nad stočeným listem pružiny, setrvačníkem a směšně nepřesnými ozubenými kolečky? Jak nádhernou příležitost měli věční kluci, nemocní touhou dostat se věcem na kloub - stačilo vstoupit do parní katedrály. Depo. Nejsou snad spřažená kola pomníkem mechaniky? Nýtování je sólo pro bicí, trubky v kotli jsou píšťaly varhan rozehrané valcmašinkou. Blažené crčení vody dobírané před cestou, rajské krupobití uhlí, oklepávání ložisek a brzdových zdrží. Vycíděné lágry jako vyleštěný ametyst. Když byla parní lokomotiva znovu poskládaná, přezkoušená a vyzbrojená, postavila se za točnu k ostatním, aby počkala, kdy na ni padne rozpočitadlo jízdního řádu. Vrace se znovu na trať. Tehdy se ve vratech depa rozsvítila škvíra, jíž vyklouzl nejmladší učedník, aby zaslechl tep spraveného ocelového srdce.
Ještě včera si mohl osahat všechna jeho táhla, vahadla, páky, kola, spoje, čepy, hřídele, písty, ojnice, ventily, trysky, kliky, šrouby, nýty. Byl při tom. Zázrak.