Pocta Popularu

Na počátku 20. let vyrostl automobil z dětských nemocí a stal se relativně spolehlivým dopravním prostředkem. Aby se v Evropě podstatně rozšířil, nezbývalo než vyrábět jej moderní technologií ve velkých sériích, tedy levně. Reálné to bylo v zemi s velkým trhem. Ale v poválečném Československu? Jednak se nový stát dlouho vzpamatovával z války – až v roce 1924 dosáhla země hospodářských výsledků srovnatelných s rokem 1913, jednak na Zakarpatské Rusi i na Slovensku byla kupní síla tak nízká, že o automobilizaci nemohlo být vůbec řeči. Ani export nepřicházel v úvahu. Okolní země se opevnily dovozními cly, nehledě na bolševické Rusko, kam L&K exportovala před první světovou válkou třetinu své produkce. Přesto byla automobilová výroba v Československu natolik lákavá, že se o ni začaly zajímat jak velké koncerny, tak i relativně menší průmyslové podniky. Všechny se v průběhu let orientovaly na lidový automobil. Znamenalo to především zásadně změnit jeho koncepci – zvýšit spolehlivost a užitné vlastnosti při současném snížení provozních nákladů.