Portfolio

Na kohouta si vyskočím

Historie kola v Čechách 1817–1918
NEDÁVNO JSEM PŘIVEZL Z TISKÁRNY

Po dvaceti letech bádání, objíždění muzeí doma i ve světě a pak radostném psaní jsem z rozmaru sám vydal knížku Na kohouta si vyskočím, historie kola v Čechách 1817–1918. Má 400 stran, 600 obrázků v 54 kapitolách, formát 23 x 24 cm a půldruhého kila. Každá kapitola má anglické resumé, všechny obrázky s bohatými popisky jsou česky a anglicky.
Cena 990 Kč + 100 Kč balné a poštovné. Kniha je jen v několika málo pražských knihkupectvích (Academia, Carolinum). Máte-li o ni zájem, napište na
jankralik@jankralik.cz.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
After twenty years of research, touring museums at home and abroad, and then joyfully writing, I published a book on a whim, The History of the Bicycle in Bohemia 1817–1918. It has 400 pages, 600 pictures in 54 chapters, a format of 23 x 24 cm and weighs a pound and a half. Each chapter has an English summary, all pictures with rich captions are in Czech and English.
Price 990 CZK + 100 CZK packing and postage. The book is available exclusively in a few Prague bookstores (Academia, Carolinum). If you are interested in it, write to jankralik@jankralik.cz.

Lída Horská: Deník motocyklistky 1926

Deník dokumentuje - dost možná bezprostředněji než jiné prameny -, jaké to bývalo jezdit na motocyklu čistě pro radost (a pocit volnosti) v dobách, kdy se závodníci dosud neurčitě prolínali s diváky a kdy dojet v sobotu po práci z Prahy do Plzně bylo dobrodružství podmíněné štěstím a schopností ještě za světla spravit cestou vzniklé závady. Z textu je zřejmá i cena, kterou tehdy lidé byli připraveni za tuto svobodu platit. Ludmila Horská (9. 12. 1903 - 18. 8. 1926), úřednice firmy Karlík a spol., si počátkem dubna 1926 koupila motocykl Douglas a při té příležitosti začala vést deník o všem, co s ním podnikala. Asi 55 denních zápisů živě popisuje údržbu, společné výlety, závody, defekty a pády. Deník zmiňuje desítky dalších motocyklistů, často členů Motoklubu vysokoškolského sportu; někteří jsou později osobnosti známé v domácím motoristickém světě. V deníku lze vysledovat i řetěz událostí nepřímo vedoucích ke srážce, při níž Horská zahynula. Přepis deníku, který je jádrem publikace, doprovázejí glosy pod čarou, které vysvětlí detaily a přiblíží dobu, v níž deník vznikl. Přispěje k porozumění a uvede širší souvislosti doby, situace a reálie, jako například stav na trhu motocyklů poloviny 20. let, stav silniční sítě, hustota dopravy, motoristická výstroj, charakteristiku tehdejších motocyklů, dopravní předpisy, dopravní nehody, závody 20. let, kluby i motoristický žargon plný germanismů. Publikace je určena čtenářům, kteří si přejí lépe porozumět atmosféře 20. let a uvítají autentický a jedinečný pohled z výjimečného úhlu pohledu i těm, kteří se zajímají především o historii motorismu.

Karosář Oldřich Uhlík

Životní příběh

Konec blýskání na časy se odehrál jednoho podzimního dne roku 1951 na Vinohradské třídě. Oldřich Uhlík dostal na chodníku infarkt. Po nedostatečném krátkém léčení nastoupil na vlastní odpovědnost do zaměstnání, avšak zjara 1952 se znovu ozvalo srdce. Cítil, že s prací je konec. A k tomu psaní z Karosy Vysoké Mýto z 1. února 1952: "]ak Vám zajisté známo, jeví se na Vašem kontě osobním ku dni 31. 12. 1948 zůstatek per 468 986,15 Kč ve Váš neprospěch, který dosud nebyl nijak zlikvidován." Nejenže mu byl ukraden jeho podnik s veškerým vybavením, zařízením a materiálem, ale ještě mu byl připočítán k tíži dluh, který vznikl tím, že nezaplatil daň za zestátněný majetek...
Ani tím nevypil kalich hořkosti do dna. Ještě jako rekonvalescent byl předvolán na obvodní národní výbor, kde mu za asistence příslušníka Sboru národní bezpečnosti, pracovníka Komunistické strany Československa a příslušníka Státní bezpečnosti oznámili, že s ohledem na nedostatek bytů se musí vystěhovat mimo Prahu. Za místo pobytu mu určili Chřibskou u Děčína ve Šluknovském výběžku. Ústřední výbor hl. m. Prahy zrušil Oldřichu Uhlíkovi nájemní smlouvu na byt v Mrštíkově ulici na základě zákona č. 138/1948, uplatňovaného vůči těm, kdo ohrožovali bezpečnost jiných nájemníků, případně se provinili krádeží, výtržnictvím či opilstvím. Dne 8. srpna 1952 byli paní Silvestrina Uhlíková a Oldřich Uhlík vystěhováni na státní útraty do nejsevernějšího místa republiky.